Vladěna pracovala jako vedoucí skladu, sto metrů od mé kanceláře. Když k nám nastoupila, hned jsem si všiml její vyšší a pevné postavy, trochu rozpačitého úsměvu; obličej však měla posetý vřídky, vlasy stažené do gumičky.
Během dvou tří let se Vladěně pleť zcela vyčistila, kadeře nosila rozpuštěné do poloviny zad, takže nebylo divu, že když jsem Vladěnu vídával po směně odcházet, projíždělo mým tělem horké mrazení. Jak vynikala mezi ostatními ženskými vzpřímenou a pružnou gazelí chůzí! Co mohla v té chvíli vědět o mých pocitech, o tom, že ji tajně pozoruji za záclonou a v duchu se k ní připojuji, za vrátnicí galantně otevírám dveře vozu, mladá paní nasedá, cestou zapínám magnetofon, pravou rukou dívce shrnuji sukni z kolen, až se dostávám na kalhotky, prostředníčkem stahuji látku, objevují se černé chloupky...
Záclona se zavlnila, klesl jsem za pracovní stůl. Kdybych tak našel odvahu. Zabydlela se ve mně spousta komplexů; trápilo mě, že mám příliš světlou pokožku, bledé obočí, nerostou mi pořádné vousy, zbytnělo mi břicho. Připadal jsem si sám sobě odporný, nemužný, navíc s chlapeckou tváří náchylnou k červenání. Co bych dal za drsný vzhled! Zlostná bezmocnost. A Vladěna stále častěji vstupovala do mých snů.
•
Seděli jsme proti sobě v proskleném altánku, červená halenka vyzývala k rozepnutí; roztáhla nohy, napnutými prsty jsem zajel do houštiny chloupků, téměř neznatelně se prohnula, ukazováček s prostředníčkem nahmataly měkký výstupek. Celé Vladěnino tělo se začínalo zachvívat. Její roztoužení zdvojnásobovalo mé vzrušení. Byl jsem překvapen ženinou poddajností, něžností, když mi vyndala úd ze slipů a sama se ho pokoušela zastrčit do svého přirození...
Digitální budík zapíná hudbu. Manželka tiše oddychuje. Ráno by pro kontrast ke snu mělo být nevlídné; kupodivu se k životu hlásí slunečný den.
„Děkuju ti za krásné milování," vzkazuji po telefonním drátě Vladěně.
„Jaké milování, prosím tě?" řehtá se a nechápe.
„Snové, vlastně pornosnové."
Po krátké odmlce navrhuji, že bychom se mohli sejít u mne v kanceláři, po práci.
„Ale jenom na chviličku," souhlasí.
Když vchází, celý se třesu.
„Posaď se."
Nalévám po dvou deci červeného vína. Vyprávím obsah snu. Vladěna se usmívá, ze šuplíku vytahuji fotoaparát.
„Měla bys něco proti tomu, kdybych si tě vyfotil?"
Pokrčila rameny.
Blýskám ze všech pozic.
„Tak ..., a teď si, Vlaďko, rozepni ještě jeden knoflík."
Mačkám spoušť.
„A teď ještě jeden!"
Drobné ženské ruce provedly požadovaný úkon. Uviděl jsem zpola odhalená ňadra.
„Rozepni si ji celou!" žadoním a rozkoší ani nedýchám.
Najednou přede mnou seděla do pasu nahá žena, žena, o níž jsem několik roků jen snil. Prsa měla oproti snu větší, i když trochu svěšenější.
Ozvalo se důrazné zaklepání. Vlaďka se rychle pozapínala. Otevřel jsem, dovnitř nakoukl vedoucí dispečinku, vousatý čtyřicátník. Na chodbě jsem ho požádal o mlčenlivost. Dělalo mi dobře, že se na mne dívá jako chlap na chlapa, ale kdyby tušil, jak schůzka probíhala nevinně ...
Za dva dny znovu volám Vladěně do skladu, abych zjistil, jestli na mě není naštvaná: „Vlaďko, mohl bych si tě někdy nafotit celou? Negativy si potom prohlídneš a sama vyřadíš ty, na kterých by tě bylo poznat," navrhl jsem na závěr našeho hovoru.
„Pozítří ale odjíždím do Jugoslávie!" zašeptala do sluchátka.
„Takže budeš opálená celá ..."
•
Stáli jsme na palubě výletní lodi. Z bazénu nám stříkala na lýtka teplá voda, kouřil jsem hrubý doutník. Vlaďka se sehnula pro krabičku zápalek; zezadu jsem k ní přistoupil a stáhl jí pravé ramínko. Strčila do mne vztekle a opovržlivě pronesla: Pitomče, debile! V tom okamžiku jsem dal pokyn dvěma mužům; chytili ji za ruce a třetí chlapík jí žiletkou začal rozřezávat šaty, od ňader až ke stehnům. Divoce se bránila, plivala, a to mě stále víc rozněcovalo. Namažte jí tělo medem a posýpejte peřím! A přivažte tu ženskou k přídi! Pustíme ji, až nám každému políbí úd! — vykřikl jsem směrem ke spoutané blondýnce ...
•
Třetí spánková představa postrádala exotické prostředí, přesto v ní Vladěna hrála zase nedobytnou krásku. Nedobytnou pro mne. Setkali jsme se na nějakém večírku; Vlaďka seděla s roztaženýma nohama v hlubokém křesle, na krk ji líbal plešatý muž, popíjela víno a levou rukou se sama dráždila. Stál jsem v rohu místnosti a cítil, jak mi rudnou tváře, ale nikdo si mě nevšímal, jako bych se, neviditelný, vznášel nad bytem a pozoroval ostatní. Štíhlé hnědovlásce dva muži při tanci sahali do výstřihu, smála se, štípala je, odstrkovala, ale oni ji k sobě znovu přitahovali. Toužil jsem po tom zkusit to s nimi, jenže jsem se bál ztrapnění, doteku živého teplého masa s vůní parfému a potu. Mezitím dívka svlékla jednomu partnerovi kalhoty, tiskla přes slipy jeho pyj, klekla si na kolena a muž jí hladil nahý bílý zadeček. Chuť k milování sílila, stačilo popojít blíž k dvojici, ale místo toho jsem, ukryt za masívním stolem, hnětl svůj úd a představoval si sám sebe v milencově roli. Úlevný výtrysk do připraveného kapesníku. Obraz orgií se pomalu rozmazával.
Prapodivné mi teď připadalo vzít si aktovku a cestovat do šedivé kanceláře. Uspokojený, a zároveň nadržený blázen, namísto hromádky faktur se mi před očima míhala ženská stehna, místo květináče černý klín.
Nedočkavě vytáčím Vladěnino číslo.
„Kilmová, prosím?"
„Ahoj, vítám tě z dovolené."
„Díky."
„A opálená jsi celá?"
„Jo."
„Co kdybych se u tebe odpoledne stavil?"
„Přijď, stejně mám službu až do šesti."
Poslední větu řekla tiše a jaksi neutrálně. Nevadí, nevadí! — zpíval jsem si v duchu — hlavně že budu s ní!
Seděla naproti mně v modrém pracovním plášti. Když se shýbala pro skleničky, spatřil jsem kousek levého prsu. Uvnitř duše se do sebe pustily na jedné straně komplexy, na druhé torzo mužnosti. Překonat tu pitomou vzdálenost stolu, jít k ní, zabořit se rukama do jejího pláště, strhnout ho a milovat Vladěnu na stole!
„Jak to že jsi tak najednou zrudnul?" zeptala se bez zlomyslnosti. Jenže já jsem trapně mlčel. Domeček ze srdcových es se mi zřítil, rozpadl, nikdy se mi totiž nepodařilo najit vtipnou formulku, kterou bych použil k překlenutí několika nepříjemných vteřin. Znovu jsem to byl já, malý chlapec, jenž se červená před krásnou, dospělou paní učitelkou.
„Půjdu. Ty už stejně jedeš domů, že?"
Vlaďka přikývla.
„Tak ahoj."
„Ahoj."
Venku slunce žhavilo asfalt. Proč jsem jí neřekl, že ji doprovodím?! Zkusím počkat na zastávce, úrčitě pojede stejným spojem. Nervózně jsem přešlapoval. Už by tu mohla být! Vystoupíme spolu třeba na konečné, u myslivny ... a tam Vlaďku v přítmí začnu hladit...
V tom u vrátnice zabrzdil bílý mercedes, mladík s tmavým knírem počkal, až Vladěna nastoupí.
Naivní blbče! U chodníku zastavil autobus. Po padesáti metrech oba vozy stály před závorami. Řidičova ruka pomalu klouzala po Vladčině stehně až k riflové sukni; Vlaďka se k muži naklonila, takže jeho ramena zakryl vodopád blonďatých vlasů ... Krucifix! pokusily se vykřiknout hlasivky, kopnul jsem do plechových rezavých dveří, ale zvuk úderu zcela zanikl v ryčivém rachotu rozjíždějícího se motoru.
| < Předchozí | Další > |
|---|
