Erotické povídky, Erotika

Helena byla moje krásná spolužačka z gymnázia. Ve čtvrtém ročníku jsme spolu začali spát a bylo to fajn. Kromě osobitého půvabu a pěkné, plnoštíhlé postavy, s nesmírně vzrušujícími velkými prsy, měla Helena ještě jednu přednost. Dokáže ji ocenit každý muž, který se už nejednou ocitl v situaci, jež se dá charakterizovat lapidárním výrokem: sice je s kým, ale není kde. Maminka mé spolužačky byla totiž rozvedená; aby vydělala něco navíc pro sebe a náročnou dceru, vysedávala někdy i do pozdního večera v práci, a tak jsme měli jejich vršovický byt k dispozici takřka po celý týden.

S Helenou to opravdu nemělo chybu. Byla milá a tak potřebná, že jsem ji k sexu nemusel nikdy přemlouvat. Spíše naopak. Snažila se mi během těch dlouhých podzimních odpolední dokazovat, že jsem lhář, neboť na jedné straně tvrdím, že už nemůžu a přitom Helenčina pusinka a prstíky dokazují pravý opak, tudíž že mohu a hodně. Na svých osmnáct to byla skutečná virtuózka. Dospělé dítě s rafinovaností kurtizány a vynalézavostí japonské gejši. Navíc byla věrná, což jsem zvláště obdivoval. Její masité vzrušivé rty, výrazné oči, mohutné pohoří pětek kontrastujících s uzoučkým pasem, boky přecházejicí do dlouhých elegantních nohou, to vše přitahovalo pohledy mužů. Pozornost upoutávaly nejen nesporné tělesné kvality mé milenky, ale i lehce ordinérní výraz — ne sprostý a obhroublý, spíš „rajcovní". Z Heleniny tváře totiž vyzařovala ta ženská sexuální nenasytnost, která je vlastní jen málokterým ženám. Těm, u kterých už při prvním kontaktu tušíme, že jsou sice slušné, ale jejich sexuální potřeba je tak silná, že je přesto dostaneme snadno do postele. To nemluvím o tom, že Helenčiným zvykem bylo mít lehce pootevřené rty, ukazovat zoubky a nosit přiléhavá trika bez podprsenky, kde se pod bavlnou rýsovaly drze vystupující bradavky. Prostě kus se vším, co k tomu patří.

„Petře, jak to uděláme na Silvestra, kam půjdeme?" Touto otázkou mě Helena poněkud zaskočila už v listopadu. Nicméně mi poskytla dostatek času se na všechno pořádné připravit. Nakonec jsme se dali dohromady s partou ze třídy, sejdeme se v devět na Václaváku a někam vyrazíme. Pití s sebou, pochopitelně. A já se s Helenou domluvil, že pro ni o půl deváté zajedu autem domu do Vršovic, protože se budu vracet od rodičů z chalupy u Kostelce. „Alespoň poznáš mou matku, zase bude jako obvykle sama doma. A přitom je to ještě kus, fakt, je ií necelých šestatřicet a mohla by mít chlapů...

Jenže ona o ně snad nestojí nebo co. Na Heleně bylo vidét, že je na mámu jak se patří hrdá. Inu, ženská v šestatřiceti je pořád ve věku, kdy může rodit, zauvažoval jsem svým osmnáctiletým mozkem. Tehdy jsem ještě netušil, že ženy právě v této věkové kategorii jsou schopny poskytnout mužům skutečně všechno, co poskytnout lze. Ostatně jsem se o tom měl přesvědčit.

Cesta z Kostelce ubíhala poklidně až k Vyžlovce. Z kopce k Mukařovu mi pojednou vysadil motor, všechno zhaslo a já si uvědomil, že do Prahy mi ještě chybí třicet kilometrů a že přesně za půl hodiny začne Helena nervózně přešlapovat v předsíni. Prověřil jsem zapalovaní, ale nic jsem neobjevil. Také palivový systém u staré škodovky se zdál být v pořádku. Nicméně auto vypovědělo z jakýchsi neznámých příčin poslušnost a nyní jsem stál, deset minut před devátou, pod kopcem u Vyžlovky a marně vyhlížel pomoc. Do jedenácté večer, zvláště když začalo sněžit, jela kolem jen dvě auta. Pochopitelně nezastavila a já to svoje nechtěl za těchto okolností nechat bez dozoru — viditelnost se zhoršovala. Nakonec mě vzal na lano za tučný peníz náhodný taxikář a tak jsem, promrzlý a mrzutý, dorazil deset minut před půlnocí před Helenin dům ve Vršovicích.

„Vy jste Petr, že? Já jsem Jedličková, také Helena ... Vy si to asi zchytáte, holka řádila jako tajfun. Ale kde jsou, to vám nepovím. Nechcete tu na ni raději počkat? Snad se dlouho nezdrží, když neví, co s vámi je." Mluvila věcně a skoro imperativně. Nedokázal jsem protestovat, ostatně, kde bych teď partu hledal. Rozhodl jsem se počkat v pohodlí sametových křesel barvy medu.

Než paní domu přinesla šampaňské, přemýšlel jsem o tom, jak je někdy příroda moudrá. Matka Heleny byla evidentní předlohou své dcery, jen ve zralejším provedení. Bezděčně jsem si uvědomil, že tato žena musí s chlapy vyvádět úplné divy. Měla v sobě stejný sexapel jako moje spolužačka, ještě zdůrazněný právě zralostí svých šestatřiceti let. Vějířky vrásek kolem oči ji dodávaly poněkud ironický výraz s příchutí koketérie, rafinované oblečení, které neukazovalo ani o kousek vic, než se má, napovídalo, jaké bohatství se skrývá pod hedvábnou blůzkou a koženou minisukní, lehce zakrývající klín pod vínovými punčocháči. Vysoký podpatek lodiček dodával jejím štíhlým nohám elegantní tvar a při chůzi mírně rozkomíhal zadeček do amplitudy, jejiž frekvence se přenesla do tepu mé krve ve spáncích. Pocítil jsem, že tato žena mi není rozhodně lhostejná a v důsledku nečekaných, ale viditelných změn v mém rozkroku, jsem si musel dát raději nohu přes nohu.

Poslední hodina roku pozvolna končila. Strávili jsme ji s paní Helenou u dobrého pití a nezávaznou konverzací. Občas se ke mně naklonila v zápalu vyprávění. Před mýma očima se objevily, za posledním knoflíčkem halenky, dva velké snědé prsy, ne nepodobné těm, které jsem poznal u její dcery. Jen bradavka se jevila snad ještě větší a okolní dvorce byly temně rudé a naběhlé.

Sklínky cinkly na ten lepší příští rok, moje společnice mi nabídla přípitek na tykání a polibek na stvrzení. A pak se to stalo. Zcela nečekaně, proti vlastni vůli, namísto abych držel pohár v ruce a políbil paní Helenu na nabídnuté rty, odložil jsem sklenici a stejně, jak to dělávám s její dcerou, uchopil jsem i ji pravou rukou za šiji, levou za ňadro a s hlubokým nádechem ji polibil. Ne, ani trochu se nebránila, jen instinktivně odložila skleničku na stolek a když můj jazyk přejel po jejím patře a bělostných zubech, ve chvíli, když se moje ruka svezla do jejího klína a pod kalhotkami nahmatala vystouplý hrbolek, signalizující její vnitřní rozpoložení, ozval se z Heleniných úst táhlý a jednoznačný výkřik. V okamžiku jsme leželi svlečeni na sametové sedačce, stehna a štíhlá lýtka paní domu čněla ke stropu a místnost se naplnila zvířecím křikem dlouho neuspokojené ženy, která se během vteřin dopracovala k mrákotnému orgasmu. Následovalo další a další vyvrcholení, potom společné a ještě jednou společné, připadali jsme si jako
na vlnách moře a já si uvědomoval, jaký je rozdíl mezi mladou dívkou a zralou ženou. Zcela vyčerpaní a zpocení jsme nakonec usnuli na pohovce. Před mýma očima se zvedaly dva velké prsy mé nové milenky, byly už klidné, ne drze vztyčené, ale sametově měkké, široká uvolněná bradavka dokazovala, že jsem jako muž neselhal.

Ze spánku nás vyrušil zvonek. Paní Helena rafinovaně zamkla, jak patrno, asi už se mnou měla určité úmysly. Rychle mě přestěhovala na gauč ve velké kuchyni, hodila na sebe župan a šla otevřít. Slyšel jsem v předsíni šepot žen, ale porozuměl jsem jen slovům: „... a tak jsem ho uložila v kuchyni.. "

Asi za čtvrt hodinky, když matka už spala, přišla má spolužačka ke gauči, uchopila mě za ruku a odvedla do pokoje k sobě. Moje ústa měla tentokrát nadmíru práce, Helenčin klín byl přinejmenším stejně žádostivý jako klín její matky. Ještě že má mladší milenka byla vášnivou vyznavačkou „Francie" a tak nedošlo k trapné prověrce mého zcela vyčerpaného mužství. Avšak k odhalení přece jen málem došlo. Ráno, když jsme vstali, zastihli jsme Helenu starší v pokleku u sedačky s octovou vodou v kyblíku a s hadrem v ruce. Samet medové barvy nesl všechny stopy bouřlivé noci a její nekonečné ženské ejakulace, k níž došlo v důsledku dlouhého půstu. Zůstal jsem stát ve dveřích jako Lotova žena, ale moje nová milenka neztratila glanc. „No, co koukáte? Dostala jsem chuť na puding a podařilo se mi ho zvrhnout.. A skutečně, na stole se kouřilo z misky plné vanilkového krému. Byla dokonalá, v sexu i lhaní. Rafinovaná ...

Spolužačka tak na nic nepřišla. A mně na další čtyři roky přibyly povinnosti. Začal jsem Helenu starší navštěvovat po večerech v její kanceláři. Je zajímavé, že její dcera, s kterou jsem pochopitelně spal i nadále, nikdy na nic nepřišla. Jen jedno jsem musel dodržovat. Střídat dny, nespat s nimi v jeden a ten samý. Paní domu mě o to prosila a já se to snažil dodržovat. Koneckonců, nic jiného mi ani nezbývalo, od této silvestrovské příhody mě paní Helena vždy propouštěla ve zcela zdevastovaném stavu. Byla to náročná, ale krásná a inspirující škola života.